Motocykly Čechie-Böhmerland – Splašené lešení
Obdivované i vysmívané motorky systému Liebisch budí i po letech pozornost, úsměv a posměšky. Čím delší čas je dělí od doby vzniku, tím více převládá nadšení z jejich kuriózní konstrukce i vzhledu nad odporem pamětníků k nadměrné hlučnosti čechií nebo oleji stříkajícímu z otevřeného ventilového rozvodu do řidičova klína i na blůzu.
Celkem vzniklo jen 770 kusů různých provedení se čtyř i dvoudobými motory. Dochoval se jich zlomek a získat kvalitní exemplář je oříškem i pro profesionální sběratele.
Zřejmě jediná dochovaná superdlouhá dvoupřevodová varianta, nabízená Liebischem těsně před válkou československé armádě, byla letos v únoru vydražena v Londýně za více než milion korun.
Albin Hugo Liebisch se narodil 26. července 1888 v Rumburku, ale od šesti let žil v Krásné Lípě. Řidičák získal vyučený zámečník v osmnácti letech a živil se i taxikařením. Kvůli zranění na ruské frontě se vrátil do týla a pracoval v Kopřivnici pod pozdějším šéfkonstruktérem Ledwinkou.
Pak přešel domů k průkopníkovi automobilismu Alfredu Hiellemu. Ten se znal s Ettorem Bugattim a začínajícímu konstruktérovi pomohl s odbytem v Rakousku-Uhersku. Z celních důvodů se dovážely rozmontované bugatky a ty pak byly kompletovány – mimo jiné Liebischem – u Hielleho. Proto máme v NTM nejstarší dochovaný vůz Bugatti na světě!
S Hielleho kapitálem v zádech mohl skoro dvoumetrový asketa Liebisch zrealizovat svůj sen o motocyklech vlastní konstrukce. Rodily se čtyři roky, od počátku se počítalo s rozvorem 2100 mm a dvoumetrovým výfukovým potrubím. Ne náhodou se prototypu přezdívalo Mamut. Kuriózní byl také motor, čtyřdobý jednoválec s ventilovým rozvodem IOE. Ale nebyl by to Liebisch, aby se nezkusil podrbat levou rukou za pravým uchem: sací ventil byl dutý a jeho středem procházel výfukový. Pro nepřekonatelné technické potíže se nakonec používala šestistovka OHV o výkonu 12 kW.
I když byl výsledný motocykl o něco kratší než prototypy, neměl daleko do dvou metrů. Kromě rámu připomínajícího lavici zaujala litá hliníková kola, obyvatelé Krásné Lípy a okolí si všímali spíše nadměrné hlučnosti stroje s výfukovou trubkou bez tlumiče. Po řadě stížností musel Liebisch začít montovat tlumicí klapky. Před válkou se pustil i do dvoutaktů, zkoušel také dvouválce.
Z připojení Sudet k Německu neplynul živnostníkům valný zisk, nebyli totiž rovnocenní říšským Němcům a neměli plný přístup na tamní trh. Válka zastavila i produkci čechií, tehdy už jen böhmerlandů, podnik se přeorientoval na dodávky leteckým továrnám. Po válce byl Liebisch internován, zbaven majetku a následně se vystěhoval do německého Pasova. Řadu let se snažil získat náhradu za znárodněnou továrnu, až jeho syn obdržel úhradu za otcův důležitý patent: řazení převodů otočnou rukojetí. Používal jej i český moped Stadion S11. Albin věřil rovněž v úspěch svého protáhlého skútru. Zemřel zatrpklý v roce 1965.
Doporučená četbaOsudům Albina Liebische a jeho kuriózních motocyklů je věnována kniha Jana Němce. Na 148 stranách formátu 16 x 24 cm mapuje život neortodoxní osobnosti. Publikace pokrývá konstrukční vývoj čechií, přináší aktuální informace a díky autorově praxi v děčínském okresním archivu jsou tu prezentovány zajímavé dokumenty. Výstižně je charakterizováno také společenské pozadí Liebischova života a jeho působení v českém pohraničí i po válce v Pasově, a to včetně patentových sporů a návrhů nových skútrů – jezevčíků.